Nick:

chci-být-mořská-víla

​

Jméno:

Christian Adriel Mosh​

Pohlaví:

muž

​

Věk:

26 let

​

Rodina:

Starší sestra Mallory (32 let),starší bratr Joseph (zesnulý – aktuálně by měl 29 let), mladší sestra Stelle (19 let)

Práce:

věnuje se grafice, většinou pracuje z domova. Ilustruje knihy, navrhuje přebaly ….

​

Povaha:

Stydlivé pohledy, uhýbá očima, sklopí zrak, nervózně se usměje, zavrtí hlavou, aby se vyhnul pohledu do očí. Tohle je Christian. Uzavřený, stydlivý chlapec, který se tolik snaží svůj stud odbourat. Je to klidný člověk, kterého jen tak nenaštvete. Dovede se skutečně rozzlobit pouze nad sebou samotným, tehdy naštvaně kopne do čehokoliv, co se v jeho okolí nachází. Je to docela uzavřený chlapec. Není ale pravdou, že by lidi neměl rád. Naopak, toužil by po skutečném přátelství, toužil by mít pár blízkých kamarádů. Trvá mu trochu déle, než se odváží udělat ten krok, který mu opakovaně běží v hlavě a ke kterému se ze všech sil odhodlává. Často bývá považován za podivína, ale to nijak nevnímá a nijak to neřeší. Má svých vlastních problémů kopec, než aby řešil ještě to, jak ho někdo cizí vnímá. Je to tedy spíše introvert - většinu času- kluk, který e bojí a chce v sobě najít víc, než dosud našel. Je to velmi emocionální člověk, vše u něj jde častěji spíše přes srdce, než-li přes rozum. Je to citlivý chlapec, který ale rozhodně není zženštilý. Citlivý umělec, který se do své práce umí ponořit a až po řádce hodin si uvědomit, že je jiný den, že nejedl a po ohmatání kruhů pod očima, že je to doba, co naposledy spal. Pak nedostatek dohání a dospává se kdy jen může. Christian je hodný kluk, který to prostě jen nemá snadné skrze své psychické rozpoložení. Je to už řádná chvíle, co byl diagnostikován jako cyklotymik s hraniční poruchou osobnosti. Je tím pádem velmi nestabilní, nálady se u něj mění jako na běžícím páse a ze své ulity uťáplého chlapce, jej jeho „nemoc“ přiměje vylézt a v momentě je z něj divoký, neohrožený kluk, který dělá to vše, po čem tolik touží. Tedy, stále nebaví davy, stále nevládne vtipem celému baru, ale v momentě nevidí problém oslovit cizího člověka, nemá problém oslovit krásnou dívku. Tehdy nad ním kontrolu přejímá jeho druhé já – je hyperaktivní, mimořádně produktivní a jak bylo řečeno, pracuje, pracuje, pracuje až do totálního vyčerpání, vysílení a tak tak se drží nad absolutním kolapsem. Chris má více takových zdánlivě děsivých jedinečností, které ho vymezují jako „divného“, bojí se například zrcadel, všech zrcadel, která jsou mimo jeho malinký byt. Projde kolem, podívá se, ale projíždí mu tělem pocity, které by vystihl jako bodající nože. Někdy své úzkosti zvládá, jindy ho hlas v jeho hlavě nutí padnout na kolena a ve svých depresích se utápí klidně celé dny. Až přelomem etapy (deprese, mánie, deprese, mánie……) se všechno zdánlivě srovná. Pak se nějakou dobu drží a věří, že všechno bude pohádkové. A snaží se žít klidně, tedy… do dalšího „pádu“. Když jeho hlavu zachvátí pocity nedokonalosti, zbytečnosti a prázdnoty, pak pro něj nemá smysl vůbec nic. Ani ráno vstát z postele. Bojí se, přemítá o všem a vyhodnocuje svou zakalenou myslí věci naprosto jinak, než jak se podobají realitě. Když ho zachvátí úzkost, roztřese se mu hlas, ruce, polévá ho studený pot…

Christian ale není zlý člověk, naopak. Je to hodný chlapec, kterému se dějí zlé věci a jeho hlavu ovládají „démoni“. Má rád dobré knihy, rád čte, všude po jeho bytě jsou knihy rozloženy. Klidně jen tak náhodně uprostřed místnosti ve velké kupce. Miluje obrazy, kresby, ilustrace, když je mu zrovna dobře moc rád se donutí zajít na nějakou výstavu, miluje umění. Sám je totiž umělcem, ač má často pocit, že neumí. Má rád hudbu, která něco vypovídá, má rád hluboké myšlenky, nad kterými je potřeba uvažovat, které se člověku otisknou do duše a nutí ho si je opakovaně vybavovat. Často jej uvidíte se sluchátky v uších. Chrisův styl humoru je suchý, je podobný spíše ironii a sarkasmu, často se nad něčím zasměje se sám, což doprovází zrudnutí ve tvářích. Christian je někdy až moc upřímný, tedy, ne vždy mu dochází, že to co řekl, by mohlo někomu ublížit. Nerad mluví sprostě a tak v jeho (četbou bohaté) slovní zásobě naleznete vulgarismy jen zřídka, sám nemá rád vulgární mluvu. A jeho nemoc? Snaží se ji zvládat, ví, že je to doživotní boj, který může skončit kdykoliv, ale antidepresivy okrouhává to nejhorší. Jeho nejlepší vlastnost je ochota pomoci, věrnost a je skutečně hodný. Jeho nejhorší vlastnost je žárlivost, nedůvěra a pasivita. Nesportuje, pokud nemusí. Jediný sport, který ho skutečně baví a u kterého se odreaguje je longboarding. Se sluchátky v uších pak vyráží vstříc zapadajícímu slunci a svět má pak barvy, které jeho pošramocenou duši znovu rozveselují. 

 

Minulost:

Porod jeho matky Theresy byl velmi komplikovaný a došlo k porodní asfyxii, což je přidušení a nedostatečný přísun kyslíku miminku. Christianovi vyjímečnosti mají tím pádem podklad, na základě kterého se vyvíjely. Rodiče Chrise byli varování, že to nebude snadné, že došlo k poškození některých částí mozku a chlapec tak možná bude mít trošku opožděný vývoj, což se ukázalo jako nesmysl. Christian prospíval a měl výsledky jako každé jiné zdravé dítě, což všechny kolem jen těšilo. Když ale sledovali jeho reakce na okolí, vůči vrstevníkům a pedagogům zůstávali v přesvědčení, že je jejich syn autista. Což také není pravda, jen má své způsoby reakcí a projevů, které se mohou zdát být podivné a nezvyklé. Obavy, že nepobere příliš intelektu vzaly za své, když úspěšně odmaturoval a následně se přihlásil na vysokou školu, kterou stejně úspěšně dokončil. Jeho život ale nebyl tak sluníčkový, jak by se oproti původní předzvěsti pomalého, zaostalého chlapce mohlo zdát. Provázelo jej spoustu vzletů, ale snad ještě více pádů. Nejhorší stavy nastaly, když jeho bratra Josepha srazilo auto, chlapec bojoval o život a svůj boj o pár měsíců prohrál. Tehdy, se Chrisovi svět otřásl po milionté a ne naposled, jenže tenhle otřes byl asi největší a nejráznější. Joseph nebyl pouze jeho bratr, Joseph byl jeho svět, společně mohli všechno, společně dokázali všechno. Josie Chrise tahal nevědomky z nejhorších chvil, tahal ho z těch vod, ve kterých se on sám topil a když se neuměl odrazit od dna, tak jej Josie pomyslně chytl za ruku a vedl jej. Ve svých úzkostech dělal strašné věci, pokusil se o sebevraždu. A to ne jednou, poprvé však po smrti Josieho. Jeho suicidální pokusy byly opakované, strávil si tak nějaký čas v léčebně… Kam si byl jistý, že nepatří. Každý má přece občas deprese… ne ? Christianovi v jeho 14 letech předepsali první antidepresiva – tedy stejný rok, co zesnul jeho bratr. Krabičku těchto antidepresiv má stále doma. Nakreslil na ni tehdy ironicky obrovského smajlíka fixou, kterou dokresloval obrázek na hrob pro Josieho. Prázdné krabičky antidepresiv si připíná na nástěnku. Tedy – dříve – teď už je lepí na stěnu, protože tak velkou nástěnku nikdo zatím nevymyslel. Když nechal rozplynou imaginárního kamaráda Malcolma, když mu došlo, že rodině přidává jen stres a starosti a tak zmizel, stejně jako pára, stejně jako Malcolm. A zjevil se tu, přímo tu ve městě... Rodina je vůči němu velmi suportivní a tak ho především v začátcích ve městě dost podporovala.  

​

Zajímavosti:

• Neumí plavat, nikdy se to nenaučil, strašně by si to přál

• Má mravenčí farmu

• Jeho byt je  dost strohý, vybavený pouze základním nábytkem, všude se válí pastely, uhly, barvy, plátna, ale je doslova přecpaný květinami, jen ve svém pokoji jich má asi 35.

• V obýváku má velmi starou televizi, která je proražená deštníkem. Deštník z ní stále trčí.

• Vždycky má na krku křížek, který patřil jeho bratrovi, je skutečně mrňavý, ale nosí ho jako vzpomínku po Josiem.

Vzhled

Christian je asi 173 cm vysoký chlapec, nepatří tedy mezi ty, kteří v davu vyčnívají (ne že by tedy davy vyhledával), na druhou stranu není úplný mrňous, který by se ztrácel (ač by leckdy velmi rád). Od pohledu asi není nijak zvláštní. Je to obyčejný tmavovlasý chlapec, který nepatří k těm osvaleným krasavcům, jejichž bydlištěm je posilovna. Ne. Chris je průměrný, není vyhublý, není tlustý, svaly by jste na něm hledali asi těžko (nějaké větší, či vypracované). Když stydlivě klopí oči, všimnete si jeho dlouhých řas, které utváří podstatnou část jeho pohledu. Něžného, jemného pohledu tmavých očí. Jeho oči působí, jako by byly prázdné, jako by neměly nic jiného než jen zorničku. Pohled jeho očí působí, jako by snad nikdy neměl mít radost, což je nesmysl, protože právě když se směje, jsou jeho oči nejhezčí a rozsvítí je rošťácké jiskřičky. Vlasy má krátké, tmavé, nijak zvláštní. Jeho obličej je oválný a někdy mu dominuje strniště, to je však spíše jen náhodou, protože vousy nemá rád a snaží se je ideálně vůbec nemít, snaží se vypadat upraveně. Co se týče jeho stylu oblékání? Hlavně mikiny, s kapucemi. Nejlépe černé mikiny s kapucemi, jeho šatníku dominuje černá všeobecně. Ano prosím, děrované kalhoty, více děrovaných kalhot... potrhaných džínsů má takovou sbírku, že to snad ani není možní. Ve stylu oblékání je to asi takový průměrný hipster. Džínové batůžky, děrované kalhoty, tenisky doplnit slunečníma brýlemi (čím divnější tím lepší) a je jeho outfit perfektní. Neznamená to však, že by nenosil i jiné barvičky. Tu a tam si vezme něco skutečně šíleného a ztřeštěného, proč by taky ne, vždyť je to v podstatě jedno. Někdy má dny, kdy by se nejraději neoblékal a tak je kolikrát i mikina s duhovými poníky velkou výhrou. Chrisovo tělo zdobí pár malůvek, všechny pro něj mají nějaký smysl, ale asi vám ho nevysvětlí na potkání či na počkání. Na každou z nich se váže hluboký a dlouhý příběh. Teda asi... Pokud třeba nekecá, ještě nikomu nevysvětloval kompletně všechny, třeba tak jednou udělá. Každopádně pásky na jeho rukou jsou za sourozence. A ten nejsilnější za Josieho.