Práce:

Doktorka

Povaha:

Zlaté srdce se nevidí jen tak u někoho. Ne ve světě plném válek a touze po moci. To však ona nikdy nechtěla. Jejím jediným přáním vždy bylo, aby byli všichni lidé šťastní a spokojení, lidé spolu neválčili, ale o všem mluvili. Zbožné to přání, bohužel nebyla nejmenší šance, že se to kdy naplní. A přes to, že její okolí si z ní dělalo jen srandu, ona i nadále zůstávala laskavá a nepřestávala lidem pomáhat. Měla zvláštní dar, byla trochu zbrklá, ale o to ani tak nejde. Svou nešikovností na sebe mnohdy upozornila, totiž když je v nějaké situaci nervózní, začne jí všechno padat a ona se přeříká. A potom to přijde. I když si chcete myslet, že to snad dělá schválně a chce vám uškodit, nemůžete. Pokud jste nikdy nepotkali člověka, ze které čiší naprostá upřímnost, jiskřička naděje a nevinnost, která vás nutí pozastavit se nad špatným smýšlením o této osobě a litovat, že jste si kdy dovolili nad něčím tak nebesky čistým pochybovat, právě se stalo. To ona je tím světýlkem dobra, které vám cestu zkříží jednou za život, a pokud se ho pevně nechytíte, už ho také nikdy znovu nemusíte vidět. Anděl. Mohla by býti andělem. Její úmysly jsou čisté a nikdy nemyslí jen na sebe. To právě druzí jsou pro ni tím nejdůležitějším. Pomáhá. Snaží se i tam, kde pomoci není lehké, protože nikdy to přece není nemožné. Snad by ani mouše neublížila. Její líčka stále zdobí růžová barva, její smích je ale vzácností, ten hlasitý a upřímný. Avšak ten tichý a zdrženlivý, který jako by si chtěla nechat pro sebe, ale přesto světu jen kousek z něj ukáže, z dobré vůle, ten u ní je vidět v mnoha chvílích. Tak křehká dívenka, že by se člověk bál, že ji snad pouhým dotekem poničí. Působí tak. A dál? Nejistá. To je také. Neví totiž, co si může dovolit a jak na ni lidé reagují. Přesto si dokáže získat srdce i někoho, kdo se jej otevřít bojí. Je opravdu sama sebou, nesnaží se lhát, protože jí to nikdy nejde. A to je možná to její kouzlo. I kdyby chtěla, zkrátka by se nemohla tvářit, že je, čím není a není, čím je. Měla by být možná hrdá na svou povahu, přesto ale neví, zda je to správné. Co? No ona. Její chování. Občas příliš nesmělé a někdy se zdá prostořeká, přesto všechno myslí jen v tom nejlepším. A nikdy by nechtěla nikomu ublížit. Nijak, ani slovy. Ale díky tomu, že nedokáže lhát, když se jí něco nelíbí, řekne to. Pokud je ale tázána. V jiném případě si to často nechá pro sebe, jen aby někoho nepobouřila. Umí se ale ozvat, to ano. To však jen ve vzácných případech, už dlouho se to nestalo. Je člověk, který se spoléhá na autoritu, je loajální a věří, že bude vedena správně. Není ale hloupá a pozná, že co je moc, to je moc. Zůstane to ale jen v její hlavě.

​

Minulost:

Mitchie vyrůstala v nemalém rodinném domku právě ve Sceleris City. Většinou času ale trávila se svou chůvou Elinor Jacobsonovou, čtyři a padesátiletou ženou, která se k ní vždy chovala moc mile a vychovala z ní osobu, kterou je nyní. Učila ji správnému chování jak doma, tak i ve společnosti. Chodila do školy v nedaleké ulici a získávala přátele rychleji, než by kdo čekal. Dalo by se skoro říct, že její dětství bylo naprosto idylické, dokonalé a bez jediné špatnosti. Byla tu ale jedna věc, která na ni měla velký dopad. Nikdy na sebe příliš nestahovala pozornost, jelikož nebyla zvyklá ji mít, alespoň ne ze strany rodičů. Své příbuzné neznala a v životě neviděla, věděla jen o matčiné sestře, jejím dítěti, jehož jméno, pohlaví, ani věk nevěděla, protože bydleli v jiné části města. Zpět ale k rodičům… S těmi to bylo těžké, možná ani nebyli typem lidí, kteří by měli mít dítě. Jistě, Mitchie milovali, ale nevěnovali jí vice pozornosti, než považovali za opravdu nutné. Což bylo minimum. Jejich častá zpoždění na její narozeninové oslavy ji přivedla k tomu, že vlastně už jejich příchod ani neočekávala. A tak to bylo. Postupem času se oddálili a rodinou byli jen z nutnosti. Jistě, její rodiče měli hodně práce, byli významní vědci, často cestovali do jiných měst, států i zemí, ale přeci jen, ona byla jejich dcera…

Mitchie nikdy příliš netíhla k vědě jako takové. Jejím snem bylo však pomáhat lidem a také toho dostála. Zamířila tedy na medicínu a studovala, aby jednoho dne mohla být doktorka. A ten den nadešel. Vlastně to není zase tak dlouho, co získala titul a začala pracovat ve zdejší nemocnici.

Zajímavosti:

Jako první chtěla být vyloženě dětským lékařem, ale později přešla k chirurgii. Tak může pomáhat nejen dětem, ne?

Jamie dosáhla plnoletosti, odstěhovala se od rodičů. Nyní bydlí v bytě a s rodiči se téměř nestýká, většinou jen na nějakém obědu, pouze z nutnosti a aby si připomněli, že jsou stále rodina.
Nosí brýle, kulaté lenonky, na dálku, ale často si dává kontaktní čočky